Příběh naší pacientky Denisy Pýrkové

Když Denisu Pýrkovou požádal přítel o ruku, nečekala, že ji místo svatebních příprav čekají dvě operace a měsíční rehabilitace. Pomoc našla v Lázních Bělohradě, kde ji tým zdravotníků postavil zpět na nohy, takže k oltáři mohla dojít po svých. Teď už se Denise na prstu leskne snubní prsten a na svůj velký den má jen ty nejkrásnější vzpomínky.

Popíšete nám, jak k úrazu došlo, mladá paní Pýrková?

Úplnou náhodou. Hladila jsem svého koně přes ohradu a stála při tom na takovém malém pařezu. Najednou mi uklouzla noha, na kterou jsem dopadla. Cítila jsem, jak v ní křuplo a pak přišla ukrutná bolest. Přijela sanitka a záchranáři mi museli sundat botu. To bylo asi nejhorší. V nemocnici se ukázalo, že jsem si utrhla všechny vazy kromě jednoho a na čtyřikrát zlomila nohu.

Tou dobou už jste plánovala svatbu?

Ano. Úraz se mi stal 28. dubna a 13. července byla svatba. Hned po tom, co mě převezli do nemocnice v Brně, jsem měla akutní operaci. Pak následovala na 6 týdnů nechodící sádra a po ní ještě jedna operace, takže v noze mám plech navrtaný pěti šrouby a další mám ještě vedle.

Neuvažovali jste, že svatbu přesunete?

Ptali jsme se operatéra, jestli máme rušit svatbu. Řekl, že na tančení do rána to nebude, že budu ráda, když dojdu k oltáři. To mi stačilo. Jakmile jsem měla po druhé operaci, odjela jsem okamžitě do Centra komplexní rehabilitace v Lázních Bělohradě. Tam začala intenzivní rehabilitace, která trvala jeden měsíc. Propouštěli mě 10. července a za tři dny byla svatba.

Co vám v Centru komplexní rehabilitace nejvíc pomohlo?

Myslím, že nejvíc mi pomohly individuální fyzioterapie. Tam jsem se dozvěděla, jak mám s nohou pracovat, jak na ni šlapat. Skvělá byla motodlaha, ta mi pomohla s postupným rozpětím pohybu. A další pokrok jsem udělala díky nácviku vertikální chůze, na to je určitě nejlepší stroj Zebris. Viděla jsem, jak šlapu, co dělám špatně. Hodně mě motivovalo, že vidím vlastní progres. Týden od týdne jsem měla lepší výsledky.

Jak jste zvládala cvičit a zároveň připravovat svatbu?

Z postele jsem dělala zasedací pořádek pro 100 lidí a měla hodně telefonátů. Zbytek řešil budoucí manžel. On se do toho opravdu vložil, aby to všechno dopadlo takhle skvěle. Za to jsem mu vděčná. Ale bylo to těžké, protože neměl čas, aby za mnou jezdil z Brna, takže jsme se měsíc neviděli. Někdo tráví odděleně noc před svatbou, pro nás to bylo 30 dní. Ale zvládli jsme to.

Jak vaše svatební přípravy vnímal zdravotnický personál?

Tady tím všichni žili spolu se mnou. Věděli, že mám před svatbou, tak se mi to snažili co nejvíc ulehčit. Každý den jsem se bála, jestli budu schopná chodit, nebo ne. Ale atmosféra v Centru komplexní rehabilitace mi dělala dobře. Všichni byli milí, usměvaví a nápomocní, nikdo neměl špatnou náladu. Ani jsem nevnímala, že je to nemocniční zařízení. Cítila jsem se skoro jako doma.

Jaký byl váš den D?

Když mě propouštěli, tak mi pan doktor napsal do propouštěcí zprávy „pacientka může dojít k oltáři bez kompenzačních pomůcek“. To jsem ocenila a dodržela. Brali jsme se 13. července v Brně. Hned po tom, co jsem odešla z Centra komplexní rehabilitace, jsem zamířila ke kadeřnici a na manikúru, abych byla připravená. Šaty jsem si stihla vybrat ještě před úrazem. Všechno se nám vydařilo. Nakonec jsem byla vzhůru do 2:30. I když ke konci už v sedě.

Jak na celou tuto etapu budete vzpomínat?

Tím, že to všechno dopadlo dobře, tak pěkně. Ale bylo to těžké. Za mnohé vděčím zdravotníkům z Centra komplexní rehabilitace. Člověk si potvrdí, že nejdůležitější je opravdu zdraví. A láska.

To máte pravdu, mladá paní Pýrková. Proto vám za celou společnost Lázně Bělohrad a.s. upřímně přejeme, abyste byli s manželem zdraví, šťastní a stále zamilovaní.

Děkujeme za rozhovor.