Příběh naší pacientky Štěpánky Chroščové

Paní Štěpánka Chroščová je klientkou Rehabilitačního ústavu v Lázních Bělohrad od května loňského roku. Nastoupila k nám po řadě operací ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. A jaký je příběh této úžasně silné ženy?

Moje první otázka zní: co se přihodilo, jak jste se vlastně dostala do Lázní Bělohradu?

Můj příběh začal dopravní nehodou v květnu 2022. Jela jsem osobním autem z návštěvy a v jedné zatáčce jsem se čelně střetla s protijedoucím vozem. Já jsem jela po správné straně vozovky, ale protijedoucí řidič bohužel vjel do té nesprávné. A jak se následně ukázalo, byl i pod vlivem alkoholu. V ten moment se mi úplně změnil život.

To muselo být velmi těžké. Pomohl Vám někdo?

V tomto směru jsem měla štěstí. Za mnou jela v jiném voze duchapřítomná paní, která ihned zavolala záchranku. Byla jsem převezena do Fakultní nemocnice v Hradci Králové a tam mě ještě v ten samý den operovali. Měla jsem na čtyřikrát zlomenou stehenní kost, zlomeninu pánve a kyčelní jamky, polámané nártní kůstky a pochroumanou ruku. V nemocnici jsem si poležela až do poloviny července. Bylo jasné, že léčba bude dlouhá a těžká.

Jak jste se cítila po operaci?

Operace se podařily, ale vyvstala otázka, kde budu rehabilitovat. Nabídli mi pobyt v léčebně dlouhodobě nemocných. A budu upřímná, tam jsem nechtěla. Společně s rodinou jsem hledala jiné možnosti. V té době jsem nemohla vůbec chodit, byla jsem prostě ležák odkázaný na pomoc druhých. Úplnou náhodou jsem se dozvěděla, že v Lázních Bělohrad poskytují rehabilitaci i pro těžké pooperační stavy. Moc se o tom neví, každý má za to, že jsou zde jenom lázně, a tak i v nemocnici byli k mojí volbě trochu skeptičtí. Do Rehabilitačního ústavu v Bělohradě mě převezli přímo z nemocnice a léčila jsem se zde až do poloviny září. Poté jsem musela zpět do Hradce Králové na vyndání šroubů a drátů. A byla jsem moc ráda, že jsem se hned začátkem října mohla vrátit zpět do Bělohradu a pokračovat v rehabilitaci.

Jaký byl Váš první dojem po příjezdu do Rehabilitačního ústavu v Lázních Bělohrad?

Moc mě překvapilo, že je v Bělohradě rehabilitační oddělení, které disponuje vším. Přístroji, bazénem, cvičebnami, fyzioterapeuty, ergoterapeuty i psychologem. Nemůžu slovy popsat, jak moc jsem byla, a stále jsem, u vás spokojená. Po měsíční rehabilitaci jsem absolvovala kontrolu ve Fakultní nemocnici a pan doktor na traumatologii byl překvapený jaké zázraky jste se mnou udělali. Já dodnes tvrdím, že jsem se z pekla dostala do nebe.

Říkáte, že jste u nás velice spokojená. Je něco, co vám tu chybělo?

Já tedy opravdu nemohu Bělohradu nic vytknout, je to tady úžasné. A není to jen pěkné ubytování, výborné jídlo a péče. To, co mi opravdu pomohlo, je lidský přístup. Ať už jde o lékaře, fyzioterapeuty, sanitáře, zdravotní sestry nebo ergoterapeuty, všichni jsou prostě moc milí. Stačí když jdete po chodbě nebo čekáte na proceduru a všichni se usmívají. Zastaví se, zeptají se jaký máte den nebo jestli nepotřebujete s něčím pomoci. Když jsem byla ještě na vozíku, pan doktor mě uviděl na chodbě a osobně mě odvezl na pokoj. To není úplně běžná věc.

Když děláte pokroky v rehabilitaci, všichni to s vámi prožívají. Mají radost z každého vašeho úspěchu a pokroku. Někteří klienti tu zažívají těžké chvilky. Jsou odloučeni od rodiny a mají obavy z toho, jestli se jejich stav opravdu zlepší. Byla jsem opravdu ráda, že jsem ve slabých chvilkách cítila podporu ze strany personálu. Teď už se tu cítím jako mezi přáteli.